Experiment jako tvůrčí krédo

Koncem března začala v paláci Kinských na Staroměstském náměstí výstava básníka a výtvarníka Ladislava Nováka. Národní galerie vystavuje z jeho díla rozsáhlý průřez výtvarnou tvorbou zahrnující práce od počátku šedesátých let až po poslední období. Svoji uměleckou dráhu začal jako literát. První básně psal pod vlivem  surrealismu a tomuto východisku zůstal věrný po celý život. Učaroval mu zejména princip náhody, který pak často uplatnil ve své tvorbě nejen básnické, ale i výtvarné, nebyl mu vzdálený ani černý humor. Stejně inspirativní pro něj byl námět města jako krajiny moderního člověka a křesťanská víra. Významné bylo pro něj setkání s Jakubem Demlem, navázal styk i s Vítězslavem Nezvalem.

Po studiích na Filosofické fakultě UK se uchýlil do Třebíče, kde působil až do odchodu na odpočinek jako profesor češtiny na místním gymnáziu. Odloučenost od pražského centra překonával četnou korespondencí se spřízněnými literáty, především s Josef Hiršalem. Jeho prostřednictvím se seznámil s Jiřím Kolářem a Janem Kotíkem. Po prvních úspěších v polovině šedesátých let navázal kontakty se zahraničními umělci a kurátory. Díky tomu se stal známější spíš v zahraničí, než ve své vlasti a to mu také pomáhalo překonat samotu a tíživou atmosféru let 1970 - 1990, kdy nemohl publikovat a vystavoval jen sporadicky.

Hned na počátku expozice vidíme ojedinělý přístup k tvorbě. Už jsme se zmínili, že se Novák původně zabýval básnickou tvorbou, ale - podobně jako Jiří Kolář - dospěl k určité hranici, kdy mu nestačily dosavadní umělecké prostředky. Začal zkoumat nové možnosti básnického textu, zcela samostatně, bez toho, aby věděl, že se o něco podobného pokoušel v zahraničí např. Eugen Gomringer (mj. autor termínu konkrétní poezie). V první fázi texty destruuje, záměrně na ně nechává technikou drippingu stékat barvu, začerňuje je kouřem ze svíčky (tzv. fumáž) a překresluje plynulými liniemi. Někdy využívá koláže, ale jen velmi střídmě - texty polepuje kousky papíru nebo ústřižky reprodukcí, takže dochází k tomu, že z textu zdůrazňuje podstatné motivy. Někdy je text téměř nečitelný, jeho smysl je nutno dešifrovat nebo znovu interpretovat (Zraněná báseň, 1962). Své texty vytváří jako objekty - nalepí přes ně proužky papíru jako mříže (Dopis z vězení, 1962).

Od ztvárnění textů přešel k volné výtvarné práci. Metodou koláže (v Novákově terminologii minikoláže) posunuje význam běžných reklamních fotografií. Vlepuje do míst, kde jsou oči, jiné části těl, což činí z modelek nepříjemné fantomy (Démoni a démonky, 1962). Jindy posune obsah banální fotografie historické památky tak, že na místa barokních soch dosadí novodobé akty dívek. Novák se snažil neustále experimentovat, vytvářel kresby pomocí stříkané tuže, kombinoval různé výtvarné techniky. Kolem roku byla 1962 jeho objevem metoda alchymáže. Pomocí acetonu rozmyl tiskové barvy na reprodukci obrazu nebo na tištěném textu. Tímto způsobem upravoval části klasických obrazů, někdy jen drobnými zásahy, kdy v ploše vytvářel malé světlé kroužky nebo postavám rozmyl část těla. Technikou alchymáže je také možno přetisknout text na jinou reprodukci nebo čistý papír. Novák vytvořil několik kompozicí, nejpřínosnější jsou jeho alchymáže kombinované z náhodně vybraných textů, odrážející povahu soudobých masmédií (Obrýlený, 1963). Alchymáž kombinoval s další metodou froasáže (nebo také muchláže). Froasáž spočívá v tom, že výtvarník zmuchlal papír a nerovný povrch potřel zředěnou tuží nebo barvou. V místech zlomu vynikla kresba, kterou dále interpretoval, většinou do podoby různých bytostí. Výtvarně jsou velmi působivé především reprodukce postav, které mají místo hlavy útvar s nebezpečně ostrými hranami. Jejich výtvarnou úroveň potvrzuje i skutečnost, že je možné tyto drobnější práce zvětšit do rozměru běžného obrazu. Tímto způsobem byla expozice Novákova díla doplněna o několik panelů, které oživují výstavní sály.

Vedle výtvarné tvorby se i nadále věnoval básním. V polovině 60. let rozvíjel společně s Josefem Hiršalem a dalšími nové pojetí básně, dnes známé pod širokým pojmeme konkrétní poezie. V Novák se soustředil na  tvorbu textů složených ze slov graficky podobných, ale významově odlišných. Řadí je vedle sebe nebo je kombinuje v prostých řadách a teprve se vzrůstem jejich počtu se objevuje jejich skrytý smysl (báseň Zakletá se dostala i do čítanek středních škol). Na výstavě je tato část jeho tvorby alespoň připomenuta na několika panelech.

Koncem 60. a začátkem 70. let se Novák dotknul akčního umění, vytvořil řadu projektů. Některé z nich vyšly jako knižní publikace Receptář (Concordia 1992). Vedle soudobých tendencí se v "návodech" odvolává na dada, ale zároveň vytváří projekty, které postihují něco z podstaty výtvarného díla (texty Jak se chovat před obrazem). Pokračoval v akcích v přírodě, vytvořil si z molitanu pohádkové bytosti s dlouhými končetinami, které pojmenoval ichichvoři. Exteriérové akce dokumentoval fotograficky, na výstavě jsou připomenuty na panelech v závěru expozice a v drobné instalaci můžeme spatřit ichichvory zavěšené ve výplni dveří.

K zajímavým objektům vytvářeným už od šedesátých let patří svérázné růže, jejichž okvětní lístky jsou složeny z roztrhaných autorových básní nebo jiných textů. Jedná se o asambláže, významově  podobné rozměrným kolážím Jiřího Koláře slepeným z útržků textů.

Vedle těchto experimentů se na výstavě objevuje i kresba, ovšem v Novákově pojetí se jedná o tzv. topologickou kresbu. Určil si, že se kresba nesmí nikde křížit a nesmí se přerušit. Tímto způsobem vytvářel různé útvary, někdy podobné lidským postavám. I v této oblasti vytvořil několik působivých kompozicí - a navíc si topologickou kresbu zopakoval jako osobitou verzi grafitti, když se v 90. letech jako nestor výtvarných umělců v Třebíči zúčastnil výtvarných experimentů ve čtvrti Zámostí.

Od 70. let převládá v jeho tvorbě froasáž, zprvu v jemných barevných odstínech, v 80. letech používal jen odstíny ředěné čínské tuše, což - podle jeho názoru - nejlépe odpovídá této technice. Novák ustálil velikost froasáže zhruba na formátu A2 (tak rozměrný papír mohl ještě zmuchlat v jedné ruce) a používal výhradně ruční papír, který se k jeho záměrům hodil nejlépe. Změnily se i motivy - zpočátku se na froasážích objevují náznaky figur, později dopívá ke kompozicím podobným krajinám (dá-li se to tak říci).

Po roce 1989 se Novák dočkal zaslouženého ocenění, po otevření hranic konečně mohl navštívit zahraničí. Zúčastnil se tvůrčího setkání ve Veroně, kde vytvořil po letech nové kresby stříkanou tuží kombinovanou s barvami a podle místa vzniku je nazval veronážemi. Malou kolekcí těchto kreseb končí expozice, pro zájemce se ještě promítá na videu rozhovor s tvůrcem z první poloviny 90. let. Expozice končí panelem s fotodokumenty z Novákova života a tvorby.

Výstava připomíná tvorbu málo známého básníka a výtvarníka. Jeho práce je nenápadná, využívá minimum výtvarných prostředků, aby naplnil svou vizi. Nesporným kladem jeho tvorby je humor, ironie a neustálá snaha experimentovat.

Výstava potrvá do  21. července 2002.

Text byl publikován v Listech Prahy 1, srpen 2002